Petr Kalandra Memory Band

21.2.2018 St od 19:30

Petr Kalandra Memory Band

Zpráva o předčasném úmrtí Petra Kalandry zasáhla v roce 1995 širokou hudební veřejnost. Odešla osobnost, která v dobách komunismu přinášela českému posluchači americký folkrock, blues ale i skvělou náladu. Dodnes si všichni Petrovi obdivovatelé připomínají jeho písně díky oficiálním nahrávkám (Marsyas, ASPM, Bluessesion I, II…) ale i díky mnoha amatérským záznamům z koncertů.

Skupina Petr Kalandra Memory Band vznikla v roce 2005 jako pocta Petrovi Kalandrovi.

Naše koncerty jsou nabité hitovkami ale i méně známými skladbami z repertoáru a archivu Petra Kalandry, Marsyas, ASPM či Boba Dylana.

Večer ve společnosti skupiny Petr Kalandra Memory Band Vás přenese o několik let zpět, kdy všichni chtěli táhnout za zakázaný provaz, ale jiným směrem než jim bylo určováno. Večer plný pohody a skvělých písní, které Vám připomenou, že blues má 12 taktů, který uměl každý spočítat a že všechny princezničky co jsou zklamaný, už dneska vědí, jak chutná solnej sloup.

Za skupinu Petr Kalandra Memory Band – Míra Kuželka


Vznik skupiny

První zmínka o revivalu Petra Kalandry vznikla 23. listopadu 2004 v jednom baru po koncertu Vlasty Redla. V mírně nestřízlivém stavu jsem se dal do řeči s Mírou Kuželkou a mluvil jsem s ním o tom, jak jsme s Linďákem „znovuobjevili“ Kalandrovu muziku a texty. Téměř okamžitě padla otázka, zda-li do toho s Mírou půjdeme … přesněji do skupiny Petr Kalandra Revival Band. Odpověď byla – ANO – a já mu předal svojí vizitku a čekal, až Míra Kuželka zavolá, nebo napíše e-mail s nějakými podrobnostmi a představami o tomto novém projektu.

A jednoho dne se Míra ozval. První, na co se mně zeptal do telefonu, bylo: „… Ampére, proč mám tvojí vizitku?“. Pak se dlouho nic nedělo. Začínal jsem zvolna nabývat dojmu, že z toho nic nebude…

Až jednou, cca po 4 měsících, se Míra ozval podruhé, a tak jsme vlastně napodruhé domluvili společný projekt „Petr Kalandra Revival Band„, jehož první – seznamovací – zkouška proběhla 21. dubna 2005. Na této zkoušce (nezkoušce) jsme oslovili bubeníka Petra H. Baťka (herce mosteckého divadla a bubeníka skupiny Tudor). Místo u kláves jsme ponechali Petru Ernstovi a z důvodu jeho hudebnické vytíženosti jsme v průběhu několika měsíců přizvali i druhého klávesistu Martina Brádka. Oba klávesisté nyní v kapele fungují již jen jako příležitostní hosté.

Úspěšných dvanáct sezón svědčí o tom, že písně Petra Kalandry jsou stále živé a oslovují publikum všech generací.

V průběhu let vydala skupina DVD „Petr Kalandra Memory Band LIVE“ (2005), doprovázela Zuzanu Michnovou na DVD „Zuzana Michnová a hosté“ (2013), ze kterého vyšlo i stejnojmenné CD, spolupracovala na dokumentárním filmu „Jsem slavná tak akorát“ (2012) a hlavně pravidelně koncertovala snad ve všech koutech Čech a Moravy.


Míra Kuželka – kytara, zpěv

Nerad zkouší v čemž mu zbytek kapely vychází vstříc. V saku a kravatě ho téměř nespatříte, zato kraťasů, džínů a sandálů má plnou skříň. Silvestr je jediný den, kdy ho na 100% zastihnete doma. Na pódiu mluví převážně sám a o všem možném. Nejčastěji však o Igorovi. Jako jediný z kapely se s Petrem Kalandrou znal osobně. Jako jediný nehraje ve všech písničkách na kytaru. Jeho vztah k alkoholu vyráběnému z obilí by se dal označit slovem přátelský. Ovšem jak tvrdí … za všechno může první panák …. ten je prudce návykový!

Oldřich Šimků (Linda) – kytary, zpěv

Na své kytary vyluzuje zvuky, ze kterých jde občas Mírovi hlava kolem. Chlubí se tím, že jezdil na vandry i v zimě. Ví co znamená červená barva na semaforu pro vlaky. Umí anglicky říct životně důležitou frázi …I´am „furt“ hungry. Nejí houby ani potraviny v nichž jsou obsaženy. Rád vypráví o Ampérovo chrápání, i když chrápe úplně stejně. Do letadla a na loď by ho nikdo nedostal. Kytky uznává pouze ty, co se dají sníst, nebo vykouřit.

David Homola – bicí

Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, má nejkratší vlasy v kapele. Poznámky k hraní si v nouzi píše na papírové tácky, ale umí hrát i zpaměti. Kromě bicích umí hrát i na kytaru, basu a na spoustu dalších nástrojů.

Jan Petrásek (Ampér) – baskytara, zpěv

Stará se o pravidelné doplňování informací na kapelní stránky. V jeho diáři se dá najít i to, kdy má Linda ranní a kdy noční směnu. Při nočních cestách občas hlídá řidiče Petra aby neusnul za volantem. Občas někomu připájí utržený drátek v kabelu. Má nejtěžší kombo a nejtěžší tělo v kapele. V menších klubech se někdy stará i o kvalitní zvuk kapely. Většinou chodí po koncertech brzo spát. V noci chrápe tak, že by to v okruhu 2 km mohlo někoho vyděsit.

Igor Šikula – foukací harmoniky

Všechno co dělá, dělá p-o-m-a-l-u. Voda tekoucí ze sprchy ho fascinuje natolik, že v ní dokáže pobývat i hodinu. Domníváme se že má ruské hodinky které běží pomaleji, než hodinky nás ostatních. Je mu často zima a občas chodí spát oblečen do několika triček, svetrů, tepláků a ponožek. Když už někdo z kapely nezvládá sníst co mu bylo naloženo, končívají naše talíře u něj. Ke všemu přikusuje chleba (i ke knedlíkům). Na koncertech se o něm od Míry dozvíte nejvíc informací. Do klubových kronik maluje za kapelu obrázky, ovšem pouze foukací harmoniku (začínáme mít pochybnost, jestli by uměl i něco jiného). Jeho životní krédo je pravděpodobně: Velmi pomalu, ale jistě.

Richard Řeřicha – klávesy

Lidé si ho pletou s Ondřejem Hejmou. Při hraní používá obě ruce. Pokud ho budete chtít pozvat na panáka, tak určitě neodmítne Fernet. Chtěl by v kapelním autě sedět na místě velitele vozu. Má rád, když mu vlají vlasy při jízdě s otevřeným okýnkem.

Petr Bláha – VW transporter

Vždycky dojedeme tam kam máme a skoro pokaždé včas, někdy i na úkor našich pocitů (zejména v oblasti žaludku). Ví co znamená plná čára, omezená rychlost a červené světlo na semaforu. Během jeho jízdy jsou nejlepší RZ (eR-Zety). To se pak nebojíme jen o sebe, ale také o nástroje v úložném prostoru auta. Na jeho „statku“ se konají báječné kapelní pařby. Pokud nemusí řídit a může pít, není dobré se k němu přiliš přibližovat, neboť svému okolí neustále dolévá a někdy není možnost se mezi jednotlivými frťany ani nadechnout. Jako nehrající člen kapely bývá ověšen foťákem a občas i kamerou a dokumentuje tak naše koncertní výrazy.

Odkaz na stránky interpreta